Sestavte ústavu pro katolickou církev, tak zněly pokyny, které v době Druhého vatikánského koncilu (1962-1965) vydal papež Pavel VI. Ve skutečnosti jsou ovšem nespočetné prvky takové ústavy obsaženy v různých církevních dokumentech vydávaných po dlouhá staletí. Navíc už dnes máme v rukou nikoli nevýznamné části psané ústavy, jež jsou součástí Kodexu kanonického práva z roku 1983. Tato "částečná ústava" však netvoří žádný celek a není v ní ani zmínky o demokratickém sdílení zodpovědnosti v té míře, jak se to už v minulosti bylo praktikovalo v mnoha správních a řídících strukturách katolické církve.

Druhý vatikánský koncil vyjádřil vizi a uvolnil tak energie, které formují stále se rozšiřující hnutí usilující o sepsání, přijetí a používání skutečné Ústavy katolické církve. Tato ústava by měla být naplněna duchem Ježíšova evangelia osvobození a lásky a zároveň přizpůsobitelná nejzralejším správním zásadám, jež máme na prahu třetího tisíciletí k dispozici.

Následující stránky obsahují "Návrh Ústavy katolické církve". Tento návrh byl vypracován na základě evangelijních hodnot, církevních dějin a teologie, kanonického práva, dokumentů Druhého vatikánského koncilu, "Základního církevního práva" (Lex Ecclesiae Fundamentalis), jehož vypracování inicioval roku 1965 papež Pavel VI., Kodexu kanonického práva z roku 1983 a zkušeností z oblasti občanského ústavního práva posledních dvou staletí. Ústava obsahuje rovněž seznam práv a zodpovědností, který pochází z "Charty práv katolíků v církvi", jež vznikla po celosvětových konzultacích na půdě "Společenství za práva katolíků v církvi" (Association for the Rights of Catholics in the Church, ARCC). Tato charta je zase z části založena na "Všeobecné deklaraci lidských práv", kterou v roce 1948 přijala Organizace spojených národů.

Ústava, jež je zde předkládána, byla po rozsáhlých zkoumáních a zevrubném promyšlení sepsána Společenstvím za práva katolíků v církvi (ARCC). Byla předložena mnoha jedincům i organizacím včetně Evropské skupiny pro práva v církvi (European Network of Rights in the Church) - a nyní Mezinárodního hnutí My jsme církev (International Movement We are Church, IMWAC) - a následně mnohokrát přepsána a upravena. Nicméně nelze pochybovat o tom, že cílem navrženého znění ústavy je rozpoutat diskusi, která nepochybně potrvá dlouho a bude hluboká a všeobecná. Teprve potom bude možné, aby ústava začala být přijímána jako užitečný nástroj pro podporu vedení a správy katolické církve.

Bude třeba, aby tato diskuse mohla těžit ze zkušenosti a vědomostí takových skupin lidí, jako jsou ústavní právníci, odborní politologové, znalci kanonického práva, teologové, církevní historici, faráři, biskupové, papeži, obchodníci, sociologové, psychologové, učitelé, apod., stejně jako rodičů, mládeže, seniorů, žen, mužů, zkrátka a dobře příslušníků katolické církve všech kategorií. Rádi bychom se také poučili ze zkušeností příslušníků jiných církví, které v rámci své vlastního vedení a správy vyvinuly rozmanité formy sdílení zodpovědnosti a demokratických struktur. Rádi bychom se poučili z jejich pozitivních i negativních zkušeností.

Snad nejdůležitější změnou, která se musí uskutečnit, aby se katolická ústava stala skutečností, je však změna vědomí či mentality katolíků, laiků stejně jako kleriků. Katolickou tradici a katolické společenství je třeba vidět a je zažívat jako živoucí zdroj smysluplnosti, celosti a svatosti života, jako něco osvobozujícího, zač vyspělí křesťané na druhou stranu pociťují patřičnou zodpovědnost. To zahrnuje vyspělé sdílení nárokovaných práv a přijímaných zodpovědností, anebo krátce řečeno, podíl na demokracii v rámci ústavy.

Proto ARCC a Skupina vyzývají:
a) Aby pozornost všech katolíků, organizací i skupin byla zaměřena k hluboké a všeobecné rozvaze, důkladné diskusi a posléze k činnosti založené na ideách, principech a konkrétních formách katolického sdílení zodpovědnosti, demokratického katolicismu a jeho ústavy.

b) Aby všechny konstruktivní návrhy jak tuto ústavu vylepšit byly předkládány písemnou formou (viz adresa níže). Mějme však přitom na paměti, že nám jde o ústavu a nikoli o nějaké kompendium veškeré teologie nebo žádoucích zákonů. Proto musí její text zůstat stručný a omezit se jen na zásadní principy, struktury a procedury.

c) Aby všichni katolíci, organizace i skupiny využily všech kreativních možností, kterými by mohla být dále šířena a zveřejňována idea, principy a konkrétní formy demokratického katolicismu a ústavy. Může se tak dít prostřednictvím článků či dopisů čtenářů uveřejňovaných v denním tisku, v časopisech a v bulletinech, na přednáškách a v učebnicích, v kázáních, v učebnách, na vlnách rozhlasu a televize, anebo elektronickou poštou či s využitím internetové sítě World Wide Web.

d) Aby všichni katolíci VYBÍZELI SVÉ FARÁŘE, AŤ NEČEKAJÍ, AŽ DOJDE K AKCI SHORA ČI ZDOLA, A MÍSTO TOHO RADĚJI SAMI OKAMŽITĚ ZAHÁJÍ PROCES, KTERÝM BUDOU SHROMÁŽDĚNY VŠECHNY ČÁSTI JEJICH FARNOSTI ZA ÚČELEM SEPSÁNÍ "FARNÍ ÚSTAVY", PODLE NÍŽ PAK BUDE FARNOST SPRAVOVÁNA. Kodex kanonického práva z roku 1983 nic takového žádným způsobem neomezuje. Vše má v rukou farář, který k iniciování celého procesu nepotřebuje žádná povolení.

Je sice pravda, že nově příchozí farář by nemusel ústavu svého předchůdce respektovat, avšak věci by už byly uvedeny do pohybu a bylo by těžké tento pohyb zcela zastavit. To by platilo zvláště v tom případě, kdyby farní ústavy přijalo a úspěšně uvedlo do praxe více farářů. Není pochyb, že úspěšně sepsaná farní ústava by měla velmi kladný vliv také na jiné farnosti a na celou diecézi.

e) Aby všichni katolíci VYBÍZELI SVÉ BISKUPY, AŤ NEČEKAJÍ, AŽ DOJDE K AKCI SHORA ČI ZDOLA, A MÍSTO TOHO RADĚJI SAMI OKAMŽITĚ ZAHÁJÍ PROCES, KTERÝM BUDOU SHROMÁŽDĚNY VŠECHNY ČÁSTI JEJICH DIECÉZE ZA ÚČELEM SEPSÁNÍ "DIECÉZNÍ ÚSTAVY", PODLE NÍŽ PAK BUDE DIECÉZE SPRAVOVÁNA. Kodex kanonického práva z roku 1983 nic takového žádným způsobem neomezuje. Vše má v rukou místní biskup, který k iniciování celého procesu nepotřebuje žádná povolení. Navíc je zde zářivý příklad "Diecézní ústavy" biskupa Johna Englanda z Charlestonu v Severní Karolíně (1820-1842), o němž se dá prohlásit, že byl vůbec nejvýznačnějším biskupem v dějinách amerického katolicismu.

Je sice pravda, že nově nastupující biskup by nemusel ústavu svého předchůdce respektovat, avšak věci by už byly uvedeny do pohybu a bylo by těžké tento pohyb zcela zastavit. To by platilo zvláště v tom případě, kdyby diecézní ústavy přijalo a úspěšně uvedlo do praxe více amerických biskupů. Není pochyb, že úspěšně sepsaná diecézní ústava by měla velmi kladný vliv na farnosti diecéze i na ostatní diecéze.

f) Aby všichni "řeholníci a řeholnice" využili svého zvláštního charismatu, který mají z dlouhé a intensivní zkušenosti se stanovami, s ústavou, s demokratickými strukturami, s dialogem a se subsidiaritou jakož i se strukturní obnovou všech řeholních společenství, která proběhla během několika roků po Druhém vatikánském koncilu, a aby použili tohoto charismatu tam, kde Všeobecná církev potřebuje pomoc a podporu, aby porozuměla tomu, že takovéto demokratické zásady rozvíjejí a prohlubují křesťanství.

KAŽDÉ ŘEHOLNÍ SPOLEČENSTVÍ AŤ SVĚDOMITĚ UVÁŽÍ, JAK MUŽE VE VŠEOBECNÉ CÍRKVI DÁLE ZPROSTŘEDKOVAT TYTO SVÉ ZKUŠENOSTI A VĚDOMOSTI O DEMOKRATICKÝCH STRUK-TURÁCH A JEJICH DUCHU VE SVÉM APOŠTOLÁTĚ. A dále, každé řeholní společenství by mělo vytvořit pracovní skupiny s jinými řeholními společenstvími, jakož i se skupinami laiků a kněží.

Cesta k psané a přijaté "Ústavě katolické církve" bude bezpochyby dlouhá, svízelná a pravděpodobně také plná prudkých zatáček. Stále rostoucí počet katolíků je však toho názoru, že právě tudy je třeba se brát. Ti z nás, kdo toto přesvědčení sdílejí, mají nyní nejen výsadu, ale i zodpovědnost pospíchat po této cestě dál, třebaže my sami už k jejímu cíli dojít nemusíme.